Musíme si pomáhat

Ano, autor názvu filmu mi odpustí, že jsem si půjčila toto heslo. V současné době se prověřuje, jak na tom všichni jsme, jak je na tom školství i rodiny. Co popisuji, popisuji z vlastní současné zkušenosti.

Nucené “volno“ dětí ve školách prověří, jak jsme schopní ve školství. A už se našli lidé, co kritizují nepřipravenost a snaží se opět kopat. Přitom ihned po oznámení o uzavření škol se zdvihla ohromná vlna aktivity pedagogů. Začali sbírat materiály pro výuku online, předávat asi mezi sebou. Aktivizovali žáky a studenty. Na sociálních sítích „jedou“ diskuse, jak na to, co s nimi. Naprosto úžasné. Na co však narážíme, je technické vybavení. A to jak škol, tak jednotlivých domácností. Problém není v kantorech, problém je zde. Má každý pedagog pro sebe pracovní nástroj zvaný počítač? S veškerým vybavením? Nemá. A ještě horší je to v rodinách. Není běžný internet v každé domácnosti (mysleme i na to, že děti jsou nyní u prarodičů a dalšího příbuzenstva). Proč? Je to stále ještě drahý špás a ti starší nebo sociálně slabší na to prostě nemají!  Když vás některý chytrolín z obrazovky či z metodického pokynu vyzve, abyste sháněli žákům kamarády, kteří vybavení mají, vystavuje vás dnes přestupku, protože srocovat bychom se neměli, že. A to ani děti. A pak se ještě najdou tací, co jsou schopní napsat, že „neumožňujeme stejný přístup ke vzdělávání“, protože někteří žáci nemají možnost komunikovat elektronicky. Už chápete, že podobné knížecí rady kantoři milují (a že jich bývá docela dost, tedy podobných názorů).

Je pravdou, že někteří výrobci online programů nebo programů s licencí dali k dispozici své materiály na určitou dobu zdarma. A za to jim patří obrovský dík. Bohužel, poskytovatelé internetu se zatím moc „nevycajchnovali“. Smůla. V době, kdy lidé pořádají komunitní výpomoci seniorům a postiženým nebo nemocným, kdy se hromadně šijí roušky v kdejaké domácnosti, kdy lidé skoro okamžitě zodpovědně začínají nosit ochranu dýchacích cest (i kdyby to byly jen šátky nebo roláky), to je docela dobré na ukázku, že ti bohatí nejsou zrovna moc vstřícní. Protože naši poskytovatelé internetu chudí prostě NEJSOU. Je ostudou, že i chudí se snaží nějak pomoci, kdežto ti, co by mohli pomoci nejvíce, ti selhávají. A nejen ti internetoví, i ti, kteří by mohli sociálně slabým věnovat jimi již odepsaná zařízení, jako jsou PC, notebooky apod. Podobně i školám, které nejsou dostatečně vybavené.

My, pedagogové se budeme snažit ze všech sil. Seč nám budou síly i technika stačit. Nebudeme pořádat kulaté stoly, nebudeme nic zbytečného vyprávět do rozhlasu a televize. Budeme pracovat. Nyní se ukáže, kdo je pro školství opravdu k něčemu, zda běžný kantor nebo tzv. expert.