Prostě mi to nedá

Co? Nedá mi nezmínit se o svých žácích. Co je na tom divného? Jsou to totiž žáci s lehkým mentálním postižením. Jsou to moji „zvláštňáci“. Ne nebojte, oni se neurazí, vždyť se známe.

Když se uzavřely školy, museli učitelé a žáci řešit problém, jak s výukou. A to i ti, kdož se vzdělávají ve speciálních školách. Titulek jsem použila proto, že před spuštěním oficiálního společného vzdělávání  v roce 2016, jsem si mohla přečíst , jak bývalé „zvláštní“ školy ochuzovaly a ochuzují žáky ve vzdělávání.

Ti, kdo to psali, většinou o těchto školách nevěděli vůbec nic, ale hodilo se to do kampaně.

Dnes je vidět, že děti jsou schopné se zapojit i do současné online výuky. Chválím své žáky, jak velice rychle pochopili, co mají dělat. I jejich rodiče. Komunikujeme spolu přes FB a maily, protože je to pro nás nejjednodušší. Děti doma pilně pracují, posílají úkoly zpět. Zažíváme spolu i spoustu legrace a vidím, jak velice se snaží. I ti, co ve škole často působili problémy. Ti jsou dnes naopak velice fajn, zapojili se do elektronické spolupráce a pomáhají si navzájem, i těm nejslabším.

Tímto dodávám pozitivní energii všem, kdož pochybují o tom, že i ve speciálních školách se žáci mohou naučit všemu, co budou v životě potřebovat. Zároveň děkuji i všem učitelům v těchto školách za jejich záslužnou práci.

Děti, mám vás ráda. Jste úžasné. Rozhodně se v životě neztratíte!