Pod rouchem beránčím čert se skrývá
První a stručné zamyšlení bude o tom, kdo a jak tento kodex tvořil. Protože, světe div se, pro většinu pedagogického světa bylo oznámení v médiích bombou. O nějaké tvorbě neměl nikdo ani tušení. Opravím se, hrstka lidí tušení měla. Byli to třeba členové vedení jednoho pedagogického spolku, kteří se ani neráčili radit s těmi, koho sdružují. Dále to bylo několik dalších organizací, včetně ČŠI, která by ani na takové práci vůbec ze své podstaty neměla participovat. Inu, v naší kotlince je možné vše. I to, že někteří spolutvůrci etického kodexu sami tu etiku velikánským obloukem obešli. Trendem zůstává „o nás bez nás“.
Druhý bod je vlastně nasnadě, proč něco takového vzniklo. Slušné a etické chování by mělo být samozřejmostí. Etické kodexy jsou tvořeny z převážné většiny profesními komorami a tam pak funguje i jakási jejich vymahatelnost. Tento kodex však byl vytvořen skupinkou lidí, tvářících se velmi progresivně, kde je dokonce odkazováno na profesní standard. Jenže, auvajs, on ten profesní standard neexistuje. Kdo se chová eticky, kodex nepotřebuje. Kdo se tak nechová, nebude se chovat lépe jen proto, že někdo něco napsal. Příkladem nám může být tisíce let starý text desatera přikázání Božích. Jak vidno, ani pohrůžka peklem u některých nefunguje.
Otázkou je, jak a kým bude tento kodex použit, neboť se vlastně jedná o soupis pravidel, proklamací, přání snů a vyložených blbostí. Ta poslední část věty je s nedovolením převzata z jedné z diskusí, ale je velmi výstižná.
A když už jsme u etiky učitelů, musím se poptat na etiku těch dalších přímých účastníků vzdělávacího procesu. Rodičů a žáků. Možná málo kdo ví, že na ochranu pedagogů tu máme ne kodex, ale přímo zákon. Tedy § 22 a Školského zákona. A přesto, že zákon hovoří jasně o právu na neagresivitu, slušnost apod., není dodržován a pedagog chráněn není. Taková bezzubost se jen tak nevidí.
Shrnu-li to, nepotřebujeme etický kodex. Nepotřebujeme kodex vytvořený pár vybranými jedinci. Nepotřebujeme další „metlu pekelnou“. Naše školství potřebuje určitou míru svobody, klidu, nechaotičnosti. Pravidla jsou třeba, ale pro všechny! Pedagogy, rodiče, žáky.
Jana Karvaiová
Kam se posunuje české školství? Řítí se do ř...i
Vlastně ani nevím proč jsem před deseti lety začala více vnímat mediální prostor a sledovat, co se se školstvím děje. Nejsem výzkumník, jsem učitelka. Co vím zcela jistě, naše školství je v situaci, kterou popisuje titulek.
Jana Karvaiová
Kdo znáte budoucnost, zvedněte ruku
Učíme se pro budoucnost? Také vás nadzvedávají ze židle články o potřebě učit se pro budoucnost? Pojďme se společně zamyslet.
Jana Karvaiová
Finsko sem, Finsko tam
Neočekávejte, prosím, nějaký zeměpisný článek. Bude to opět o školství. A Finsko není vybráno náhodně, je nám totiž neustále dáváno za vzor.
Jana Karvaiová
Experti, nestrašte!
Každých pár dní, když ráno u kávy otevřu net, vybafne na mě doslova „strašidelný“ titulek. Začala distanční výuka a někteří již „ví“, jak budou děti hloupé, zaostalé...
Jana Karvaiová
O tom, jak zloděj křičí chyťte zloděje
Máme tu návrh čtvrté novely vyhlášky 27/2016. Během 4 let. Už to o něčem vypovídá. Především o tom, že v roce 2016 bylo spuštěno něco, co mohlo počkat a mělo se lépe připravit. Jenže ne, to muselo být hned, nejlépe včera.
Jana Karvaiová
O hodnocení na konci školního roku
Do konce školního roku zbývá pár týdnů. V médiích se začínají „rojit“ články, které rozebírají klasifikaci. Tedy závěrečné hodnocení žáků v letošním školním roce. A nejen klasifikaci.
Jana Karvaiová
Hlavním problémem školství je jeho sešněrovanost předpisy
Od začátku vyhlášení nouzového stavu a uzavření škol jsme bombardováni články a prohlášeními, které se nejvíce zabývají banalitami.
Jana Karvaiová
Pojďte učit, taky se budete moci flákat
Zajisté provokativní titulek, že? Má však své opodstatnění. Pro učitele je totiž dost nepříjemné (slabý eufemismus). Když o sobě čtou věci, které nejsou pravda.
Jana Karvaiová
Jak vyhovět všem a zůstat při zdravém rozumu
Jde to nebo ne? Nejde. Ale můžeme si to v hlavě nastavit tak, že to bude snesitelné. Heslo pro učitele zní: nikdy nevyhovíš všem, děláš, co můžeš, tak se tím netrap.
Jana Karvaiová
Prostě mi to nedá
Co? Nedá mi nezmínit se o svých žácích. Co je na tom divného? Jsou to totiž žáci s lehkým mentálním postižením. Jsou to moji „zvláštňáci“. Ne nebojte, oni se neurazí, vždyť se známe.
Jana Karvaiová
Učitel v té dnešní divné době
Dnes se vyjádřím jen krátce. Neboť mě to opravdu nutí se vyjádřit. A vás prosím o malé zamyšlení se.
Jana Karvaiová
Musíme si pomáhat
Ano, autor názvu filmu mi odpustí, že jsem si půjčila toto heslo. V současné době se prověřuje, jak na tom všichni jsme, jak je na tom školství i rodiny. Co popisuji, popisuji z vlastní současné zkušenosti.
Jana Karvaiová
Máme ve školství opravdu tolik problémů?
Máme ve školství opravdu tak obrovské problémy, jak se v mnoha médiích píše? Jednou jsou špatní učitelé, protože neumí motivovat žáky, podruhé špatně známkují, potřetí by měli více času věnovat nauce o zdravé výživě, po padesáté...
Jana Karvaiová
Co je spravedlivé
Dnes jsem přemýšlela o dvou , na první pohled, zcela nesourodých věcech. O důchodech a povinné školní docházce. Je možné, že tyto dvě věci spolu nějak souvisí?
Jana Karvaiová
Pokřivená rovnost
...aneb abychom si kvůli vysněné rovnosti nepokřivili celé základní vzdělávání. Kdo a co stojí za snahou o "narovnání" základního školství? Je rovnost něco, čeho lze vůbec dosáhnout?
Jana Karvaiová
Bez vzájemného pochopení nedokážeme nic
Učitelské povolání je delší dobu vláčeno bahnem. Kdekdo "přesně ví", co učitelé dělají. Hlavně, co dělají špatně. Přitom o jejich práci kolují mýty. Doslova.
Jana Karvaiová
Zamyšlení nad důvěrou
Dnešní zamyšlení bude o normálnosti (nenormálnosti) světa a důvěře. A kupodivu se dostanu i ke školství.
Jana Karvaiová
To není novela, to je hašení požáru
Postřehy k novele zákona o pedagogických pracovních. Aneb, jak se ve školství "plácáme ode zdi ke zdi."
- Počet článků 19
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1671x
Jsem členem ASP a spolku Pedagogická komora.