Vize byly za každou dosavadní reformou školství - tereziánská stála na základech potřeby proměny společnosti ze zemědělské na průmyslovou a ideálech osvícenství, Hasnerova byla snahou liberálů o získání širší veřejnosti (u nás paradoxně vedla k vzestupu nacionalismu), Nejedlého Jednotná škola pak už otevřeně deklarovala školu jako ideologický nástroj. Současná "reforma" nic takového nemá, i když v jistém smyslu vychází ze závěrů zprávy Delorsovy komise Vzdělání pro 21. století.

Kromě vizí mají na školství vliv i pedagogické či myšlenkové směry. U nás je to stále herbartismus (v začátcích jehož působení vznikly státní maturity), který považuje děti za neotesaná polena, se kterými si učitel může dělat, co chce, dokonce i jejich přání navzdory. V protikladu stojí na děti centrované směry (Dewey, Steiner, Montessori ad.), navazující na ideály humanismu a osvícenství. Významný je ale i vliv egalitarismu (z této dílny především pochází inkluze), pro který je hlavní, aby nikdo neměl nebo nedostával více nebo jinak. Poslední, který se teď moc neprojevuje, je utilitarismus - vynakládá-li společnost finanční zdroje na vzdělávání, měla by za to něco dostávat zpět (např. vyšší daňové odvody či menší nároky na sociální systém, stabilnější sociální prostředí apod.)

Strategie 2030+ je tak trochu dort pejska a kočičky tvořený dle zásady a koze a vlku, kterou jste zmínila. Hlavní dva cíle, "Zaměřit vzdělávání více na získávání kompetencí potřebných pro aktivní občanský, profesní i osobní život" a

"Snížit nerovnosti v přístupu ke kvalitnímu vzdělávání a umožnit maximální rozvoj potenciálu dětí, žáků a studentů" jsou napsány tak, že ani není možné určit, zda k jejich splnění došlo, či nikoliv.

Více na https://www.linkedin.com/pulse/povinn%C3%A1-%C5%A1koln%C3%AD-doch%C3%A1zka-nutnost-nebo-p%C5%99e%C5%BEitek-%C4%8D%C3%A1st-prvn%C3%AD-machotka/ a https://www.linkedin.com/pulse/povinn%C3%A1-%C5%A1koln%C3%AD-doch%C3%A1zka-nutnost-nebo-p%C5%99e%C5%BEitek-%C4%8D%C3%A1st-druh%C3%A1-machotka/

Pro pana Bednáře krátká citace z jednoho z odkazovaných článků:

Pokud v období Bílé knihy, která jinak byla klasickou reformou shora, ještě existovala – věřím, že upřímná – snaha o individualizaci výuky, následné období už je ukázkou principu: „my víme, co je pro tebe dobré (a ty nám do toho nemáš co mluvit).“ Asi nejvíce to je vidět právě na implementaci inkluze. Ta je sama o sobě skvělou myšlenkou – existují kultury (např. v Izraeli), kde se péče o postižené pokládá za poslání. U nás se však z toho, jak je trefně řečeno v tomto článku, stalo „jediné platné ideologické zaříkadlo“. Krásně to popisuje i Lubomíra Moudrá, učitelka s bezmála čtyřicetiletou praxí: „Znám dobře současný trend inkluze. Je zde snaha integrovat všechny do hlavního vyučovacího proudu, aby nebyli nijak diskriminováni. Takové opatření však může uplatňovat jen ten, kdo má do speciální pedagogiky pouze povrchní vhled. Vždyť právě tím, že postižení jsou vychováváni a vzděláváni ve výše popsaném prostředí (myšlena speciálně pedagogická zařízení), se jim poskytne podpory a možnosti pozdějšího začlenění největší. Toho žádná běžná škola, kde budou tyto děti integrovány, na takové úrovni nedosáhne. Samozřejmě mluvím o těžších postiženích. Některá lehčí postižení integrovat lze a je to dobře. Škola však k tomu musí mít vybudované podmínky.“

Odkaz na článek paní Moudré: https://www.krajskelisty.cz/praha/27562-kdyz-knam-prijeli-experti-ze-zapadu-rekli-ze-se-musi-oni-ucit-od-nas-dnes-nam-eu-diktuje-nefunkcni-inkluzi-svedectvi-ceske-pedagozky-svet-tomase-koloce.htm

Největší svinstvo, které mohlo české školství potkat, je inkluze. Vlivem ní je výuková intenzita dnešních dětí na základních školách na 20-30% výkonu v porovnání s mojí vlastní zkušeností z přelomu 70./80. let. Je to katastrofa, děti opouštějí základní škol hloupé a nevzdělané, zato vybavené mocnou dávkou přehnané sebedůvěry, hraničící až s narcismem a egomanií. Tato pohroma se pak šíří na vyšší stupně vzdělání, kam je nutné dnes skládat přijímací zkoušky za pomoci neskutečného aparátu doučování a přípravných kurzů, který má sanovat absolutní výpadek výuky na základní škole, ale je samozřejmě marný.

Zajimalo by mne, na zaklade ceho jste se rozhodl, ze za to, co pisete, muze inkluze.

Hrozný, nic neříkající kecy, nejspíš špatné učitelky co ji vyhovuje současný stav. Naše školství potřebuje naprostou reformu. Měla by začít od pedagogických fakult, které bohužel dále vychovávají zatuchlé učitelky jako jste vy.

A píši to jako spolumajitel jedné z nejlépe hodnocených soukromých základních škol. Kde inkluze překvapivě funguje. Vzdělávání dokáží naši učitelé individualizovat i v rámci tříd. Přesto bychom potřebovali k dalšímu zlepšení i změny zákonného rámce. O změnách osnov ani nemluvím.

A ano do změn osnov mluví, každý druhý a překvapivě je to tak dobře. Školství nefunguje jen samo pro sebe, ale jeho smyslem je vychovávat žáky a studenty pro svět, který je čeká. A o tom překvapivě ví více lidé z praxe, kteří kolem škol jen prochází.

Bohužel názory podobné tomu vašemu mají ve školství převahu a udržují ho někde v tradicích RU a zuby, nehty se brání jeho modernizaci.

Spolumajitel možná jste, ale kantor rozhodně ne. Anebo si na té soukromé škole vybíráte žáky a na inkluzi kašlete.

Začal to s. akademik Zdeněk Nejedlý.

I v Německu školství vadne. "Reálky" jsou hlavně pro děti cizinců, zatím převážně Turků. Vím od jedné Češky, která se do Němec přivdala, že je tam při vyučování takový binec, že pro děti, které by i chtěly, je těžké něco z látky pochytit. O učitelskou profesi má proto zájem málo studentů. Teď jim chybí 40 tisíc učitelů a za 7 let očekávají nedostatek 80 tisíc kantorů. Chybí jim pár set tisíc řemeslníků, protože staří jdou do penze a mladých je málo. I když učiliště mají lépe řešené než u nás. Tři dny pracují u firem, které mají oprávnění prakticky vzdělávat učedníky a dva dny jsou na učilišti. Myslím si, že u nás je třeba dělat pravý opak toho, co se začalo praktikovat.

Nejhorší je, že se děti neučí na základkách tak, aby látce rozuměly, ale aby uměly zaškrtávat správné odpovědi v hezkých, barevných a drahých pracovních sešitech.

Budoucnost vidím ve svobodných školách typu Sudbury Valey, nebo Ježek bez klece, atd.

Nejprve by to chtělo snížit na polovinu pracovníky Ministerstva školství a zrušit jeho výzkumné ústavy.

Muzete konkretizovat ty vyzkumne ustavy MSMT?

A mate predstavu, kolik ma MSMT zamestnancu?

Nejsem učitel a přiznám se, že toto povolání bych nezvládl především psychicky, jen přicházím do styku s materiálem, který pouští do světa naše školství, většinou to universitní. Jen konstatuji smutnou pravdu, že většina jejich absolventů je v praktickém životě nepoužitelná a mnohých je mi až líto, jaká traumata prožívají při střetu s realitou běžného života. Ale chci se zmínit o něčem jiném, i když s tématem souvisejícím.

Nedaleko od nás žije mladá rodina se třemi dětmi. Se zájmem pozoruji jejich život i to jakým způsobem rodiče pracují na formování charakteru svých dětí. No v souvislosti s tím, si nedovedu představit, že tyto děti, v jejichž vnějších projevech chybí jakýkoliv běžný respekt k jiným lidem i cizím věcem a jsou rodiči, především matkou až úzkostlivě chráněni před jakýmkoliv i zdánlivě nepříznivým vlivem, který by se jich mohl jakkoliv negativně dotknout, zvládnou školní docházku. Jsou to totiž děti, které místo toho aby se šli vyblbnout s ostatními venkovskými dětmi na moderně vybavené dětské hřiště dvěstě metrů od domu, tráví svůj čas za plotem vlastní zahrady, ale když jdou s matkou např. nakupovat, tak jejich hlasitý projev spojený až s trucovitým vyžadováním si pozornosti od každého kdo je na blízku, zaplňuje okolní prostor.

Nemám dost fantazie, aby si představil, jak budou se svou absencí jakékoliv sebediscipliny zvládat školní atmosféru, a učitelé je, i když je zřejmé, že naši venkovskou školu navštěvovat nebudou.